Hlášky Zdeněk Pohlreich
Zdeněk Pohlreich díky svému pořadu Ano šéfe a Na nože, umožnil vhled na jiný přístup k práci. Nic neodfláknout, vše udělat na 100% bez jakýchkoliv kompromisů. Takhle se pracuje ve většině vyspělých zemích a my Češi se ještě máme co učit abychom je dohnali.
Zde pár hlášek od svérázného kuchaře a jeho pořadu Ano šéfe a Na nože.
Přines mi zástěru nebo budu zasranej jak král Šumavy.
Talíř plnej zeleniny ozdobenej zeleninou.
Dobrý den, vy jste slečna dcera ? Jo.
Rozumí tomu jak kůň kafi, ale má aspoň chuť s tím něco dělat.
Je vykulenej jak žába před bouřkou.
Jsem musel jet v kuchařským, mi po cestě začal vařit motor, tak jsem se musel převlýct narychlo.
Tady se vám to vaří jak ponožky, ten vývar.
To je takzvaná sluneční kotleta, přes tu je vidět až na sluníčko.
Tvářím se statečně a přitom přemejšlím, kde jsem nechal holínky.
Šel jsem si objednat a přitom jsem se úporně snažil zapomenout, co jsem viděl.
Holka automechanik? Svět se úplně zbláznil, ty vole…Je to jednoduchý a prostinký jak studánka v lesích.
Se tam táhne jak babí léto podzimem, frajer.
Hlavně se mi neuč lhát, protože mě lžou lidi celej život.
Vypadám jako že jsem sem spadnul z Měsíce?
To nemá kamaráde s těsněním nic společnýho, to je jenom neumytý krásně.
Špinavá kuchyň rovná se špatný jídlo.
Vy máte na záchodě čistějc, než máte v kuchyni.
Kdo je v práci, ten za to zodpovídá, to je jednoduchý jak žebřík.
Blbý jídlo na špinavejch talířích, to bude ňáká specialita.
Asi si to pudu hodit namodro do průvanu.
Ty jsou shnilí, jak bedna shnilejch jablek.
Ty jsou líný si i zapálit cigáro.
Jsem tady jako doma, už si mě ani nevšímaj jako hosta.
Nevim, ty vole … von neví… von normálně neví!
Z.P.: „Celej ten hermelín jeden?“ kuchař: „Dvě půlky.“ Z.P.: „Dvě půlky to je skoro jako kdyby tam byl celej, ne?“
Tady když někdo neví co s tím, tak tam nasype sejra.
Kdyby vám kázal o vaření svatej Escoffier zlatým písmem tady, tak ho pošlete do prdele.
To vypadá jak písek na chodníky ta strouhanka.
Dostal jsem to sice levně, ale nestálo to za nic.
To bude taková bomba, z toho se venku zastavěj bagry.
Výmluvy, výmluvy, já myslím že jsem slyšel všecky.
Každej se tváří jako mistr světa, uměj hovno a chtěli by pomník všichni.
Stojim tady jak necky u půdy.
Pro pány kuchaře se asi příště převlíknu za malý pivo.
Z.P. ironicky: Chceme tady dělat česká jídla, tak jsme si tam dali mexickou pánev, pekingskou pánev…
Se to tady houpe jak oslí penis přede mnou.
Takhle se dělaj těstoviny v miliónech hospod v Český republice – je to hnus, fialovej, odpornej, zalepená šlichta.
To menu je jenom tak dobrý, jako je to nejhorší jídlo, který na tom je.
Dneska lhostejnost končí, dneska se nosí vášnivej zájem.
Jestli já přijdu do nebe a budu tam žrát kuřecí směs paní nadlesní, tak radši pudu do pekla.
Tohle je klasickej model zázemí českých restaurací: přípravy a umělé polévky do výše vzrostlého muže.
Ňáký příště až bude suchý hříště na to se to nedá hrát.
Běžte se někdo podívat z okna, jestli už nejde elektrickej proud.
majitel (elektrikář) jde spravovat pojistky: „Udělám něco, co elektrikář nedělá.“ Z.P.: „To jste udělal přesně v momentě, kdy jste si otevřel hospodu.“
No, tady máme restauraci a lékárnu v jednom baráku, to je celkem praktická kombinace.
Mají tady krásnej klid, nikde nikdo.
Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, dokonce jsem viděl i stíhačku couvat, ale tohleto jsem teda ještě neviděl.
Tady někdo přejel slona na ulici… koloběžkou.
Bobřík odvahy může mít tisíc podob.
To vypadá jak když to je nakrájený bruslema.
Na základě dvou tří jídel se ti může udělat špatně na tejden.
Tohle by normálně zabilo orla v letu.
Všechno co sem vždycky přišlo z Ruska stálo za hovno.
Čas prchá jak splašená mrcha.
Blíží se podzim. Začínají padat kameramani.
To by bylo facek jak v Národním divadle potlesku.
V kuchyni neznám bratra. Míval jsem to tak, že v posteli ani ségru.
Z.P.: „Vy to máte ve vegetariánskejch jídlech a přitom je v tom šunka, to nevadí?“ servírka: „Tak šunka zas není až tak úplně maso.“ Z.P.: „To máte bohužel velkou pravdu, v Český republice.“
Teď dávat bacha abych se nezpotil, protože mi vyskočí na čele pytlík s vegetou z tohodle jídla.
Všude sejra v tom jídle, všude, všude. Z čeho by vařili český kuchaři, kdyby tam nemohli dát sýr do toho jídla, to by mě zajímalo.
Áááá, s lehkou chutí kari, ano, správně, já jsem se divil proč je to žlutý.
Vařej kamarádi táborových ohňů.
Hospoda, kde nejsou lidi je dobrá pro klid, špatná pro byznys.
Když už by se nemělo dařit takovejmhle lidem, tak nevim komu.
Host nemůže být šťastnej na úkor tvejch peněz.
Hospodě chybí profi způsob řízení. Vařej to stůl po stolu, ne vše najednou, kdyby byla hospoda plná, tak se z toho poserete.
To co vám chybí je profesionalita.
Toto je prachsprostej byznys.
Kuchyň to je balet
Restaurační byznys není mozkovej trust, je to série naučených úkolů, který vykonávaj vyučený lidi.
Pán potřebuje strašně moc pomoct, on tu hospodu blbě propaguje.
Poradit jak to jídlo udělat ještě parádnější.
V podstatě jsme hotový už půl hodiny.
Nasaďte si úroveň a držte ji. Za žádnou cenu nepřestávejte dělat víkendový akce.
On si tu udělal přehradu, to je dělník.